Na popeleční středu.

Augustin Eugen Mužík

Tak přímo od dotěrných masek frivolních, jež zastíraly líce směšnou škraboškou, však odkrývaly těla tajnosti, třeštíce vzteklou orgií: A přímo od výparu hnusných lihovin a tuberkulosního dechu horkého ze zimničného reje tančírny, opilých davů, vyžilých A z dýmu, puchu, cárů, sdraných illusí a sdupaných všech ideálů mladosti a studu, dětské bílé cudnosti unaven rejem divokým A uštván veselosti vřavou zlotřilou, ve zmalátnělých údech mdloby zimnici a celé peklo vášní za sebou v ulici posléz vkročil jsem. Jak ovanulo chladné, mrazné jitro mne! Jak z nenadání pad’ bych v řeku ledovou, mé tělo křečí smrtnou chvěje se, mráz jako blesk mne projíždí. Noc byla dosud smutná, šerá na zemi, však na nebesích jitro již se rodilo, a slední hvězdy zřely s výčitkou dolů, v tu hříchů hlubinu. Tam od východu přísné světlo, nové již sem hledělo, v ten pelech vášní ohavný, a mlčky mrazil sníh kol přečistý tajemnou hrozbou prokletí. A já si vzpomněl, bůh ví, jak to najednou ach na ty tiché, drobné bídy příbytky, kde lidé mrznou v noci o hladu, o hladu s lože vstávají. A zřel jsem matky, děti, kostry hubené, jichž bídu zří jen Kristus se zdi neživý, a poprvé jsem tehda pochopil odvěké lidu prokletí. Mně líto bylo lidí bědných, hladových, však jak sem z dáli divá hudba nesla se, mně lítěj bylo oněch ztracených – poznání spásy cizím jim. Jsou plni hořké zoufalosti hlodavé, a žráni nudou žití palnou, strašlivou, nic nezří v hrůze duše před sebou, království boží nevidí. A smuten na smrt zřel jsem k mrazným nebesům a marně hledal sladkou tvář v nich Kristovu. Jen stranou symbol bídy veškeré opilý šašek vrávoral.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

746. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Roucho Veroniky. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JESUS BARABBAS. (Sigismund Bouška)
  3. OBĚTOVÁNÍ. (Xaver Dvořák)
  4. VYŠLA LUNA (Jan Opolský)
  5. V HELIOPOLI. (František Kyselý)
  6. A PŘECE PŘIŠLA! (Xaver Dvořák)
  7. ZIMNÍ VEČER. (Vladimír Houdek)
  8. JEPTIŠKA (Jan Neruda)
  9. OTROKYNĚ.*) (Svatopluk Čech)
  10. Žebračka. (Adolf Heyduk)