Jezero.

Augustin Eugen Mužík

Znám jezero, jež skryto v horském lůně jen v sebe samo noří se a hloubí. Krev řeky nová s ním se nezasnoubí, a přítel potok k němu nezastůně. Ni vítr divý, po břehu kol duně, ni obloha, ni skály, jež je vroubí, taj nezná jeho života a zhouby. Jen v sebe vrací, v své se ztrácí tůně. Přec časem zdola vzkypí to a vzryje a prudké vlny na povrchu tvoří a jimi divě o kraj břehu bije. To v hlubině cos bortí se a boří a poslední se silou ještě vzpírá, než věčný hrob se nad tím uzavírá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

581. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ostrov mrtvých. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Snění. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Beze stop. (Augustin Eugen Mužík)
  4. ZDA ZAPOMENOUT MŮŽEŠ... (Karel Babánek)
  5. Písně u jezera. (Eliška Krásnohorská)
  6. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)
  7. POTOPENÝ CHRÁM. (Jiří Mahen)
  8. Plavec. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. Přítěž. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Loďka plula, zdvíhala se vesla; ( H. Uden)