Snění.

Augustin Eugen Mužík

V jezero pad’ kámen, tichý povrch zvířil, k dalekým až břehům kruh vln divý mířil. Pohnuly se vlny, nepohnul se břeh. A zbouřené vlny stichly zase v snech. Tak i v moje žití mnohý kámen padne, zbouří nitro moje losu hřmění zrádné. Nepohnut však stojí věčný ve mně břeh, ticho v duši mojí zase vstane v snech.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1018. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vory. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)
  3. Ostrov mrtvých. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VÝBOJ MOŘE (František Serafínský Procházka)
  5. Na moři. (Otakar Mokrý)
  6. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  7. Písně u jezera. (Eliška Krásnohorská)
  8. MARNÉ ČEKÁNÍ. (Karel Sabina)
  9. ZLÁ PLAVBA. (Ludvík Lošťák)
  10. Jezero. (Augustin Eugen Mužík)