NOC.

Karel Hynek Mácha

Slunce zhasne; šerá noc zahalí světy. Slyš přes hřbitova zeď s vížky mechem kryté Hlásá zvon krajinám již Vůkolním to nocí tmavou. K cíli přijda chodec, hůl svoji odloží, Prach s svých setře nohou –; pouť dokonána jest; V ouzkém dřímota lůžku Tíží pak zraky umdlelé. Mně proč těsno bylo, proč slzeli zraky, S sluncem den kdy zašel za zsinalé hory; Haslo když zoře a zvon Když zavzněl krajinou tichou? Blízké předtušení snad to bylo smrti? Myšlenka zvukové že mne zovou zvonu S jasným dnem k hrobu temnu Tam že sklesnu opuštěný? – Darmo však se leká srdce ticha hrobu, Darmo strach zatají dech člověku v prsu, Spatří kdy smrti obraz; Stínem jest jen uleknutý! – Nechť jsem v hrobce tiché, nejsem opuštěný! S sluncem zajdeli den, sklesneli noc šerá, Vzejdou hvězdy nebeské, Svítí Lůna i na hroby. Jen když den zahalen byl v šedivé mraky; Pak černá panuje noc v světě; na hroby Pak ni hvězdy nebeské Nesvítí, ani Lůny zář! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

127. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z JITRA. (Karel Sabina)
  2. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  3. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  4. TĚŽKOMYSLNOST. (Karel Hynek Mácha)
  5. Zjevení. (Josef Wenzig)
  6. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  7. NA POPRAVIŠTI. (Karel Hynek Mácha)
  8. POVOLÁNÍ. (Karel Sabina)
  9. VIII. Ty měj si den a slunce záři, (Josef Uhlíř)
  10. POSLEDNÍ SLAVÍK. (Karel Sabina)