Zjevení.

Josef Wenzig

Kráčeje po hrobech(Na) Sám s sebou rozjímal jsem(Na) Již slunce zhasínalo(Na) Za horou zelenou(Na) Tu v šerém se vznášela oblaku večerním(Na) Ztuhnutí krve mně to vyzradilo(Na) Smrť mimo mne(Na) Proč tak pospícháš Poznal jsem tě Stůj(Na) Ohlédniž se Viz hubitelko zde(Na) Kamkoli oko patří(Na) Jen pahrbkové smutní(Na) Nic nežli znaky zetlení(Na) A jak jsi řádila s jinými(Na) Tak i s rodinou mou s přátelstvem mým(Na) Ó kdo tě zloupil z nejvzácnějšího(Na) Co tvory mají ze soucitu(Na) Ó tys chladnější ledu(Na) Jsi citu prázdna vraždy chtivá smrti(Na) Zbarvil se šerý oblak nachově(Na) Skanula rosa jako rosa slzná(Na) A hlas se ozval jemný líbezný(Na) Vyplač se Hoře tvé je veliké(Na) A teď se na mne podívej(Na) Jsemť já z těch vzteklic kterých ty mně spíláš(Na) Oblak se rozpolil(Na) A lepou tvář jsem spatřil sníh a růži(Na) Jak měsíc v květnu třpytilo se oko(Na) Úsměv pohrával povážnýma rtoma(Na) Svěží co mladé listí byly údy(Na) Souměrné stříbrostkvělé(Na) V ramenou zjevu robě leželo(Na) Tys zase vraždila Tak útlý tvor(Na) Jsi přece ukrutná Pryč ode mne(Na) Nech být mě o samotě(Na) Neodvracuj(Na) Se s takou nelibostí ode mne(Na) Vždyť milostivý otec veškerenstva(Na) Jak tebe stvořil mne jen k úkolu(Na) Jinému než ty myslíš v trudu svém(Na) Já nevraždím nehubím Přirozeným(Na) Podléhá tělo lidské zákonům(Na) A hodina když přišla nebyla li(Na) Čím přispíšena nepřirozeně(Na) Pak rozpadá se tělo samo sebou(Na) Já žádného v tom nemám účastenství(Na) Já stvořena jsem abych při posledním(Na) V kterémžto člověk uváz zápase(Na) Přispěla ku skonávajícímu(Na) Ho mrakotou svou zahalovala(Na) By sladce zpitomělý méně trpěl(Na) A jeho převlíknuvši v tělo nové(Na) O mnoho krásnější než zemské jest(Na) Ho donesla do vlasti hvězdnaté(Na) I toto robě v jarním oděvu(Na) Nového žití nesu odtud tam(Na) Jak klidně dřímá a jak blaze sní(Na) Již povinnosť mě upomíná S Bohem(Na) Až vyprší tvá lhůta zavítám(Na) k tobě bych ti podala ruku k pouti(Na) Tím šerý oblak vzhůru vznesl se(Na) Já dlouho za ním hleděl až mi zmizel(Na) s ním i bol můj mizel zponenáhla(Na) Jak výzev květový se tratívá(Na) Jen jednou ještě vzdechla si má prsa(Na) Proč žádného shledání bez skonání(Na)

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

548. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOC. (Karel Hynek Mácha)
  2. Stella. (Siegfried Kapper)
  3. Z JITRA. (Karel Sabina)
  4. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  5. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  6. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  7. Nářek. (Josef Jaroslav Langer)
  8. XXII. Nalákav se prachu z lidské hlíny, (Jan Neruda)
  9. PROČ SE TVÁŘ MÁ ZASMUŠILA? (Jaroslav Vrchlický)
  10. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)