O dušičkách.

Berta Mühlsteinová

Po hřbitově jde dívka a slzou skrápí zem: pět neděl tomu právě, co jej odnesli sem. Pět neděl tomu právě, co s ním jí zemřel svět, co uzavřeli v rakev ten mladý, sličný květ. Ve hlavách klečí hrobu, rukou objímá kříž: „Ty, jenž jsi trpěl za nás, proč povolal’s ho již? My žili jsme tak šťastně jak ptáci v letní čas, a v šveholení jejich i náš se mísil hlas. My měli se tak rádi, že stejný řeči zvuk, že stejné naše hledy a stejný srdce tluk.“ – Třesoucí rukou věnec na rovu klade lem; pak bledou skloní hlavu a chladnou líbá zem. „Ty, drahý, dole dřímej, Tvůj rušit nechci klid; můj večer též se blíží a brzký ranní svit. Můj večer též se blíží a nedaleko čas, kde v nadhvězdné té říši se uhlídáme zas.“ – Od hrobu vstává dívka a svatoklidu zář se rozhostí po líci, a blahem svítí tvář. – Já ruku tiskla k srdci: jak, dívko, šťastna jsi! Ó že nemohu věřit ve shledání, jak ty.“

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

388. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. VYLIMÍRA. (Václav Věnceslav Ráb)
  3. Bojiště. (Karel Marie Drahotín Villani)
  4. V jeseni. (Jan Ježek)
  5. Opuštěný. (Václav Šolc)
  6. TÁBOR. (Otakar Červinka)
  7. Noc pásašská 1). (Siegfried Kapper)
  8. Stella. (Siegfried Kapper)
  9. 19. Umlkni potoku hlučný (Karel Hynek Mácha)
  10. Horimírův skok. (František Jaromír Rubeš)