SANDÁLY

Jan Neruda

Kde Tigris modravé své vlny hází(J5f) a smuten plyne rajských od sadů(J5m) tam obraz hrdý po vlnách se plazí(J5f) to obraz slaveného Bagdadu(J5m) Ba slavným Bagdad Ne snad dějinami(J5f) v měst značných popředí jest postaven(J5m) aj jediným jen mužem oslaven(J5m) však takých mužů málo mezi námi(J5f) Vždyť dobýt mocným činem slovútnosti(J5f) věc obyčejná jest a hříčkou patrnou(J6m) však tíže velkým býti v maličkosti(J5f) a slávu získat věcí chatrnou(J5m) Jak jeden nalezavou že měl hlavu(J5f) a jiný jinde že měl za lubem(J5m) náš veliký muž získal sobě slávu(J5f) aj divte se svým pouze obuvem(J5m) Nuž Kleio zvučně zapěj o své pýše(J5f) rci jeho stav a vzpomeň na jmeno(J5m) vždyť hrdým péro kdy to jmeno píše(J5f) kdy kreslí čin už mní se zvěčněno(J5m) Kdož Abul Kásem Tanbúryho nechválí(J6m) Bylť malého on otce velký syn(J5m) a jeho slavný byl a velký čin(J5m) že sedm let jen jedny nosil sandály(J6m) Snad kolem úst ti hraje úštipek(J5m) a ptáš se jak moh toho docíliti(J5f) Ba musel sobě ovšem připíliti(J5f) kde díra byla dát zas příštipek(J5m) Však píle zvláštní moudrost věhlasná(J5m) jak známo díla tvoří úžasná(J5m) A obuv ten byl vbrzku po Bagdadě známým(J6f) že kusův chová v sobě tisíce(J5m) a přeuměle slepen Abuem jen samým(J6f) že každou obrazí čtvrt měsíce(J5m) A dál a dál se pověst šíří slavná(J5f) že vidna všechna nebes znamení(J5m) a píle muže tkala neunavná(J5f) i všechny stupně slunce zatmění(J5m) Však kdo můž moudrost takou prozpytovat(J5f) neb přezřít moře dálnou hladinu(J5m) Kdo může odkrýt co chceš tajně chovat(J5f) myšlénkám cizím hledět do klínu(J5m) Já myslím epigonův řeč je drze smělá(J6f) že Abuovi navzdor moudrosti(J5m) než nechal sandál k slávě dorosti(J5m) přec hlavní snaha byla neuvědomělá(J6f) Ach jeho současníci byli tuze hloupí(J6f) svůj život jak to právě šlo kupředu hnali(J6f) vždyť z hospodářství národního nic neznali(J6f) My povznesli se dávno nad ty troupy(J5f) a známe drahokam i cenu ptačích trusů(J6f) I Abu znal už vše a věděl z malých kusů(J6f) a ze špatné i pohozené kůže(J5f) že velký dobrý sandál slepit může(J5f) Ba sandál jeho neouhledný hnědý(J5f) je jistě základ národní té vědy(J5f) V tom Abu uvědomělou měl snahu(J5f) však náhody to bylo ovoce(J5m) že v sandálech když vzrostly po roce(J5m) k své lebce těžké našel protiváhu(J5f) Ba jeho lebka mnohá zlatá zrna chová(J6f) a mysl čilá každým dnem zas nová ková(J6f) My známe zlata myšlénkovitého tíži(J6f) že sklání lebku dříve mladě svíží(J5f) že každá moudrá hlava časem sklesla(J5f) v ta ramena jež dřív ji hrdě nesla(J5f) Upoután člověk k tíži líné hroudy(J5f) přec v myšlénkách svých světem celým bloudí(J5f) a snad by křídla jeho v hvězdách šustila(J6m) jen kdyby zbraňující zem jej pustila(J6m) A Abu moudrý poznal sandálův že tíže(J6f) jej blahodatně k zemi pevně víže(J5f) že horování kazí neplodné(J5m) a veden obrazností ducha básnického(J6f) jenž pravým taktem pravé uhodne(J5m) svým sandálem též lidi učit zkusí(J5f) že vše co v světě našem velikého(J5f) i solidní svou basis míti musí(J5f) Však kdo je moudrý též si krásy váží(J5f) a krásu s činem spojit vždy se snaží(J5f) i Abu když tak na sandálu robí(J5f) příštipkem krásné kraje nápodobí(J5f) On střeží okem ráje obraz malý(J5f) vždy připraven jsa staň se cokoli(J5m) hned všije obraz romantické skály(J5f) kde zbvtečné se dělá údolí(J4m) A věru přírodě by bylo teskně(J5f) kdy měla by tak tvořit pitoreskně(J5f) Kdo v Bagdadu chtěl vyřknout vážnost slávu(J5f) a v básnickém to podat obalu(J5m) víc nemořil si dlouho slabou hlavu(J5f) a užil Tanbúryho sandálů(J5m) Že každé velikosti rostou protivníci(J6f) měl protivníky své i Tanbúry(J5m) a hlásat neštítili se o hanebníci(J6f) že sandály ty pouhé nestvůry(J5m) Překrásné ráno Zlaté světlo denní(J5f) ty zlaté hvězdy od země už vzdálilo(J6m) a tmavé nebe v zlato modré vhalilo(J6m) a v chrám je spjalo duchem osvícený(J5f) To nové světlo ve svém bujném dmutí(J5f) nového žití milý zárod chová(J5f) a v jeho přemilostném obejmutí(J5f) už Tigris noční sen svůj dohučí(J5m) a kamenný se Bagdad rozzvučí(J5m) jak v bájných dobách socha Memnonova(J5f) Vždy blíž a blíže lásky tón ten zvučí(J5f) jak Bagdadu by srdce klepalo(J5m) že k novému se ránu prospalo(J5m) a nově starému se žití učí(J5f) A každý měšťan blahým zvukům slouchá(J5f) z úst šeptmo line se jak v zbožném kůru(J5f) Náš slavný Tanbúry je dnes už vzhůru(J5f) to ulicí tak sandál jeho bouchá(J5f) Teď přichází Aj vznešená ta chůze(J5f) To není mládí bez pravidel skok(J5m) to moudrosti je odměřený krok(J5m) jenž vznešenost můž obraziti lůze(J5f) Ta postava Toť čára vlnovitá(J5f) jak známo nejkrásnější v přírodě(J5m) Ta hlava Jak by myšlénkami zpitá(J5f) se hýbe taktem v měrném pochodě(J5m) Zrak jeho chladný nevšímá si rána(J5f) v něm věčný svatý vzplanul pravdy den(J5m) a nemá jisker víc pouť dokonána(J5f) jíž zhynul pro věk pochybností sen(J5m) vous černý jenom místy bíle prokmitává(J6f) jak stříbro rudou olovitou prosvítává(J6f) Tvář jeho Kolkolem lid ticho šeptá(J5f) Dnes Abu zas se umýt zapomněl(J5m) Šat stejnobarvý trochu na svět reptá(J5f) snad Abu na zašití nevzpomněl(J5m) Vše pozdravuje on pak hlavou kývá(J5f) a přívětivě vkol se pousmívá(J5f) Tím vynikají geniové tiší(J5f) že nemní být se druhů svých snad vyšší(J5f) Vtom náhle bůh ví odkud se tu vzal(J5m) ba jak by kouzlem ze země byl vstal(J5m) muž malý kroku Tanbúryho brání(J5f) a hlavu v pozdravení k zemi sklání(J5f) Ach odpustiž tvé oko milosrdné(J5f) že kroku tvého zastavuju píli(J5f) a daruj otrokovi drahou chvíli(J5f) snad mysl tvá mým slovem nepohrdne(J5f) A Abu okem zkoumavým jej změří(J5f) prohlídne od paty až do hlavy(J5m) Kdo moudrým pozná jistě z maličkosti(J5f) snad z oka záře snad i z postavy(J5m) a z ponahrblých nebo přímých kostí(J5f) snad ze záplat či šatů z nádhernosti(J5f) s kým jednat má proč právě tomu věří(J5f) Muž malý šat má čistě upravený(J5f) a ruce tenké má a vybledlé(J5m) a žádnou prací těžkou zohaveny(J5f) zrak jeho plamenný se chytře dívá(J5f) zpod obočí jež husté prošedlé(J5m) tu chytrost jako přede světem skrývá(J5f) a celá nahnutá ta postava(J5m) se jistě často s lidmi stýkává(J5m) Když se teď mudrc do něj zahleděl(J5m) zač má jej držet věru nevěděl(J5m) Aj prosím rci jen jak se pán ten zove(J5f) jenž pozdravením svým mne poctívá(J5m) A mužíček se libě usmívá(J5m) Jsem dohazovač neznáš pane mne snad více(J6f) vždyť skupovali jsme už spolu za tisíce(J6f) Teď právě bych měl zase věci nové(J5f) Jakž mohl Abu jemuž kořily(J5m) se celé kraje jej si pamatovat(J5f) však nechtěl zbytečně se dotazovat(J5f) a pak je mudrc též vždy zdvořilý(J5m) Ach ano už si dobře připomínám(J5f) jsa roztržit teď zahádal jsem jinam(J5f)

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

610. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Ferdinand Tomek)
  2. 100. Slávo vlasti! Otče Tómo Štítný! (František Sušil)
  3. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  4. Orel a doupnák. (Beneš Metod Kulda)
  5. Památce čtyřicátých narozenin Karla Havlíčka dne 30. října 1861. (Václav Pok Poděbradský)
  6. Kurcius. (Simeon Karel Macháček)
  7. Znělky. (Vilém Ambrož)
  8. XXII. PANU KARLU LUTINOVU-DOSTÁLOVI, kaplanu ve Wiesenbergu na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  9. byvší člověk (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Zpronevěřil se Kristu. (Beneš Metod Kulda)