VI. Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,

Jan Neruda

VI.
Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
že mou píseň soucit pravý znamená, – lehko zpívá pouta, kdo sám u porobě, koho chladně zeď snad střeží kamenná.
Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne, který neukončí se snad za šera, v kolébce jejž zbudí žití ráno lačné, který v žití přešlém nemře z večera. Boj ten denní o chléb s brannou skutečností, lup kde vítězi píď změří dítěte, doufání vždy nové v milost budoucnosti, nadějí smrť náhlou v plném rozkvěte. Z věnce, který z ideí si mladosť svila, každý den v hrob lístek umí pohřbíti, dnové, lístky prchnou – hlína dešť ten vpila – živil’s se, bys mohl jednou umřítí. 16