XXXII. V krásném vodojemu vlnky

Jan Neruda

XXXII.
V krásném vodojemu vlnky
V krásném vodojemu vlnky
obraz hvězdný houpají, po trávníčku lehké nožky každé noci stoupají. – Doňo Anno, doňo krásná, což ty vlny šeptají? zdáž se po manželi starém, krásná doňo, neptají? – „Kmetovi již třeba spánku, aby mnohý dožil den, – mladá jsem a nepokojný mám já ještě v noci sen. Bych mu nerušila spánek, pudí mne to z lože ven, a don Fernan krásný, mladý, ten má se mnou stejný sen.
44