LII. Zhlížela se vrba u potoku,

Jan Neruda

LII.
Zhlížela se vrba u potoku,
Zhlížela se vrba u potoku,
skalilo se oko bystrých toků – nedbá o mne žádný, ba pražádný, nedbámť o žádného, v srdci chladný.
Vítám led, jenž kol hrudi se klade, vždyť i led má svoje něžné kvítí; – pěknýmť bodlák v růžovém i sadě, – proč by nemoh’ též své trní míti? E: až + mk; 2004 64