VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás

Jan Neruda

VII.
Jak dobře, že z ráje vyhnal nás Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
kdys všechny ten pánbůh milý! i žehnáme otcům, praotcům, že hříchem nás podědili! Tak vesele se to vandruje, ve uzlíčku hřích dědičný – ach bez hříchu by ten květný svět již spola tak nebyl sličný! Ba nebýti jeho, zda zněly by kdy po stráních jarně zpěvy? zda těšil by kdy nás růží květ a kyproučké panen zjevy? [39] Zda bychom si někdy výskli tak, když „ku tanci!“ hudbě kynem, zda bychom se štěstím chvěli tak, když děvu si k prsoum vinem? A ptejme se pánů nebo sluh, z měst slečinky, dívky veské, a každý nám chvějně přišeptne, že hřešit je ach tak hezké! 40

Kniha Prosté motivy (1883)
Autor Jan Neruda

Další vydání

VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás v knize Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)