VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –

Jan Neruda

Chtěl věčně bych být jen jak podzimek – však jako ten první a zdravý: má z železa svaly, z žuly hnát, při tom jak dítě je hravý. On na každou skulinu hvizdne si a šustí si v každičkém chrastí, on mlhy si chytá na větev, větry do skalních si pastí. On balvany mlhy si do výše až k temeni Boubínu vleče, a pranic si z toho nedělá, v kapkách že vše hned zas steče. On do kraje smečku si vypustí svých drobounkých vírových dětí a do cesty sfoukne jim pro hračku písek a listí a smetí. Pak zase kams do dálky zavolá, a zní to jak dělová rána – kde vzala se, vzala, už je tu obrovská smršťová panna. A panna hned do kola – do kola, v důl, na horu nohu svou sází a podzimek střechy a vývratě dvorně jí v zástěru hází. Zas hvizdne si – kosti to projímá – na mračna, jež nesou si hromy, a vymknuv jim hromový z rukou klín po lese štípá jím stromy. I vyrve jim oheň ze záňadří svou divoce nezdolnou silou – „Chci pořezat všechny ty hlavy skal zubatým bleskem jak pilou!“

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

102. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Svatopluk Čech)
  2. Neshody. (Adolf Heyduk)
  3. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny, (Josef Václav Sládek)
  4. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  5. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  6. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. C. Jak jdu lesem, polem sám, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Svěcení. (Jan Baptista Vladyka)
  9. Sen budoucnosti. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Mé péro. (Sigismund Bouška)