VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –

Jan Neruda

VIII.
Chtěl věčně bych být jen jak podzimek – Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –
 však jako ten první a zdravý: má z železa svaly, z žuly hnát, při tom jak dítě je hravý. On na každou skulinu hvizdne si a šustí si v každičkém chrastí, on mlhy si chytá na větev, větry do skalních si pastí. On balvany mlhy si do výše až k temeni Boubínu vleče, a pranic si z toho nedělá, v kapkách že vše hned zas steče. On do kraje smečku si vypustí svých drobounkých vírových dětí a do cesty sfoukne jim pro hračku písek a listí a smetí. [53] Pak zase kams do dálky zavolá, a zní to jak dělová rána – kde vzala se, vzala, už je tu obrovská smršťová panna. A panna hned do kola – do kola, v důl, na horu nohu svou sází a podzimek střechy a vývratě dvorně jí v zástěru hází. Zas hvizdne si – kosti to projímá – na mračna, jež nesou si hromy, a vymknuv jim hromový z rukou klín po lese štípá jím stromy. I vyrve jim oheň ze záňadří svou divoce nezdolnou silou – „Chci pořezat všechny ty hlavy skal zubatým bleskem jak pilou!“ 54
Básně v knize Prosté motivy:
  1. I. Byla to zima překrásná!
  2. II. Binokl na očích, v ruce hůl
  3. III. Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,
  4. IV. Já zanevřel na svět a v samotu
  5. V. Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží
  7. VII. Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
  8. VIII.
  9. IX. Buď požehnán, ty lístku první,
  10. X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
  11. XI. Kdykoli ptala se babička:
  12. XII.
  13. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
  14. XIV.
  15. I. Již lučina je zkosena,
  16. II. Čtu ve měkké kůře březové,
  17. III. Slunce je jak velký žernov, pánbíček jím den svůj mele,
  18. IV. Je tak teplo – je tak ticho!
  19. V. Náš kraj se ženil dnes, bral oblohu si slíčnu,
  20. VI. Nesmějte se pavučince
  21. VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
  22. VIII.
  23. IX. Má poesie – dívčina
  24. I. Náš Boubín má šedivou čepičku
  25. II. Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
  26. III. Když nad střechou osad se zmítá bouř,
  27. IV.
  28. V.
  29. VI. Podzim je zde a krátký den,
  30. VII. Že šedivím, praví váš veselý smích?
  31. VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –
  32. IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
  33. X. ,Jeď!‘ – „Kam?“ – ,Kam chceš, jen z města ven!
  34. I. Své čelo mi do okna vtlačila
  35. II.
  36. III.
  37. IV. V očích mně cos světélkuje,
  38. V. Předc jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku,
  39. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám
  40. VII. Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,
  41. VIII. Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
  42. IX. Jesenní kraj jsem, znavený
  43. X. Den vznesl se z údolu; výš a výš
  44. XI. Přede dvorem stará vrba,
  45. XII. Liják se v okna boří –
  46. XIII. Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,