VII. Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,

Jan Neruda

VII.
Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl, Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,
 jaká vůně byla v lesích, jaká zeleň po lučinách, jaké modro na nebesích! Co si v prsou písní hrálo, co jich na rtech poletalo – vše mi v světě v píseň zrálo, vše a vše se zpěvem stalo! Myšlénka v zpěv proměněná zvonila jak ocel zvoní, šuměla hor nad temena, jak když orel mraky honí. Ach jak zněly mladé slohy jasným zvukem, slyšny všude, myslím, že z mých zpěvů mnohý také přes hrob zvučet bude! [69] Přišel podzim – těžké časy – náhle les víc nemá vůně, lučina ne květů více, nebe modra ve svém lůně. Přišel podzim, dny s ním rmutné, šerá rána, noci černé, myšlénky v nich k smrti smutné, nedozírné, nedoměrné! Myšlénka se pírkem chvěje, hlas se jako lístek třese, a co teď ret slabý pěje, víc se přes hrob nepřenese. 70
Básně v knize Prosté motivy:
  1. I. Byla to zima překrásná!
  2. II. Binokl na očích, v ruce hůl
  3. III. Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,
  4. IV. Já zanevřel na svět a v samotu
  5. V. Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží
  7. VII. Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
  8. VIII.
  9. IX. Buď požehnán, ty lístku první,
  10. X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
  11. XI. Kdykoli ptala se babička:
  12. XII.
  13. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
  14. XIV.
  15. I. Již lučina je zkosena,
  16. II. Čtu ve měkké kůře březové,
  17. III. Slunce je jak velký žernov, pánbíček jím den svůj mele,
  18. IV. Je tak teplo – je tak ticho!
  19. V. Náš kraj se ženil dnes, bral oblohu si slíčnu,
  20. VI. Nesmějte se pavučince
  21. VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
  22. VIII.
  23. IX. Má poesie – dívčina
  24. I. Náš Boubín má šedivou čepičku
  25. II. Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
  26. III. Když nad střechou osad se zmítá bouř,
  27. IV.
  28. V.
  29. VI. Podzim je zde a krátký den,
  30. VII. Že šedivím, praví váš veselý smích?
  31. VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –
  32. IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
  33. X. ,Jeď!‘ – „Kam?“ – ,Kam chceš, jen z města ven!
  34. I. Své čelo mi do okna vtlačila
  35. II.
  36. III.
  37. IV. V očích mně cos světélkuje,
  38. V. Předc jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku,
  39. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám
  40. VII. Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,
  41. VIII. Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
  42. IX. Jesenní kraj jsem, znavený
  43. X. Den vznesl se z údolu; výš a výš
  44. XI. Přede dvorem stará vrba,
  45. XII. Liják se v okna boří –
  46. XIII. Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,