V. Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:

Jan Neruda

V.
Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě: Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
 ženských tu naseto valné jak ku poradě, a vedlé nich, kolem nich hemží se děti – jakž vřeští, jak piští to lidské smetí! – a já tu prostřed sedím! Ach – hlava jde kolem, sluch můj je rozechvělý, zrak můj už znaven a mozek už zmámen celý – vše točí se, běhá a tančí a skáče, vzduch plný je výskotu, smíchu, pláče – protivné, děsné hlasy! A teď – je to drzost! Dvouleté asi robě chytlo mou nohu a opřelo ručky obě – ne! na místo kloubů mu důlky v nich sedí! – a pitomě, tázavě na mne hledí veliké, modré oči. [13] Mám trestat je rukou? houknutím zahnat robě? rozpaky rostou, já nevím co počít sobě – a pojednou – pravím Vám, z nenadání, jak stalo se, neví snad pánbůh ani – držím to dítě v klíně. A tisknu je k sobě – měkké mu hladím vlásky, hlasem pak kdysi jak za doby první lásky, když panence vyznání činil jsem štkavě, teď tážu se plaše a zajikavě: „Děťátko, máš mne rádo?“ 14
Básně v knize Prosté motivy:
  1. I. Byla to zima překrásná!
  2. II. Binokl na očích, v ruce hůl
  3. III. Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,
  4. IV. Já zanevřel na svět a v samotu
  5. V. Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží
  7. VII. Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
  8. VIII.
  9. IX. Buď požehnán, ty lístku první,
  10. X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
  11. XI. Kdykoli ptala se babička:
  12. XII.
  13. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
  14. XIV.
  15. I. Již lučina je zkosena,
  16. II. Čtu ve měkké kůře březové,
  17. III. Slunce je jak velký žernov, pánbíček jím den svůj mele,
  18. IV. Je tak teplo – je tak ticho!
  19. V. Náš kraj se ženil dnes, bral oblohu si slíčnu,
  20. VI. Nesmějte se pavučince
  21. VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
  22. VIII.
  23. IX. Má poesie – dívčina
  24. I. Náš Boubín má šedivou čepičku
  25. II. Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
  26. III. Když nad střechou osad se zmítá bouř,
  27. IV.
  28. V.
  29. VI. Podzim je zde a krátký den,
  30. VII. Že šedivím, praví váš veselý smích?
  31. VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –
  32. IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
  33. X. ,Jeď!‘ – „Kam?“ – ,Kam chceš, jen z města ven!
  34. I. Své čelo mi do okna vtlačila
  35. II.
  36. III.
  37. IV. V očích mně cos světélkuje,
  38. V. Předc jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku,
  39. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám
  40. VII. Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,
  41. VIII. Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
  42. IX. Jesenní kraj jsem, znavený
  43. X. Den vznesl se z údolu; výš a výš
  44. XI. Přede dvorem stará vrba,
  45. XII. Liják se v okna boří –
  46. XIII. Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,