I. Své čelo mi do okna vtlačila

Jan Neruda

Své čelo mi do okna vtlačila a bílým svým okem se dívá – já vidím ji, zimu tu paní zlou, jak mlhavým prstem svým kývá. Je ticho, je mráz a mdlá noha má si na prahu vykročit váhá, však zima po horoucí dlani mé již mlhavou rukou svou sáhá. A pozvolna ruku tu pozvedá a klade ji kolem mé šíje – ta vražedná žena! vždyť cítím již, jak ze prsou dechy mi pije! A cítím, jak v ledovém objetí tvář bledne, ret rychle jak chladne, jak tepna se ve skoku zaráží a srdce jak klesá a vadne.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1143. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LEDOVÁ PANNA. (Viktor Dyk)
  2. VÝKŘIK (Arnošt Procházka)
  3. Krůpěj rosy. (Alois Škampa)
  4. I MYSLEL JSEM SI... (Karel Červinka)
  5. BALLADA. (Antonín Sova)
  6. I. U okna seděl jsem a hleděl v kraj, (Vladimír Frída)
  7. Slunce zapadá. (Rudolf Pokorný)
  8. II. Usni, zamkni oči, drahé dítě mé, (Augustin Eugen Mužík)
  9. DNES V ŘÍJNU. (Karel Červinka)
  10. NAD KYTICÍ FIALEK V LISTOPADU. (Adolf Bohuslav Dostal)