BALLADA.

Antonín Sova

Přes louky jesení žluté, vichřicí bouřlivou rozvanuté volal jsem za ženou jednou se srdcem horkým a s duší lednou... Nocí se stopy leskly... oči se výsměšné bleskly... Města mi děla: tu dlela a jiné v své náruči měla... A samoty řekly: tu stála... Tu v pláči vysedala,... ta se srdcem horkým a s duší lednou... A také si vzpomněla jednou...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

507. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY SENTIMENTÁLNÍ. (Božena Benešová)
  2. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  3. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  4. ZÁPAD (Arnošt Procházka)
  5. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo, (Adolf Heyduk)
  6. V posledním květnu. ( K. Egor)
  7. None (Karel Babánek)
  8. FANTOM Z MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  9. HROB V PRALESE. (Josef Václav Sládek)
  10. PODZIM. (Antonín Sova)