Nad poslední mrtvou v rodinné hrobce.

Stanislav Kostka Neumann

Nad poslední mrtvou v rodinné
hrobce.

1-1UBOHÁ, příliš zápasila s tebou bledá VELITELKA 1-2a nekonečné dni, prosáklé agonií... 1-3Pak náhle, jak magnetická střelka, 1-4když pouto kovu na ráz uvolní ji, 1-5ku svému polu tvá duše vrátila se... 2-1co zatím já, poslední z pyšného toho rodu, 2-2v náručí lásky hýřil jsem v rozkoše mohutném jase, 2-3skájen polibky ŽIVOTA – první nového rodu. – 3-1Oprýskaný palác baroku poslední ozdoby ztratil, 3-2poslední lampa praskla v komnatě pobořené, 3-3dým prachu zdviženého poslední vůni dech skrátil 3-4a přes trosky polnice moje s novou hymnou se žene. 4-1Vždy staré bohy dorazit třeba, by novým se vztýčily chrámy! 5-1Ubohá, příliš zápasilo s tebou ŽITÍ neúprosné 5-2a velikým smutkem tě škrtil konec tiché té drámy... 6-1Dnes nad rovem, kam mlhavé jitro hází krůpěje rosné, 6-2na korouhvi odboje vztyčuji hrdé rytmy své sloky. 7-1S nesmířitelným záštím k těm, jež tys ještě ctila, 7-2obrazoborec v chrámech, kam tys ještě chodila roky, 7-3a s kypícím opovržením k těm, pro něž ti omluva zbyla, 7-4kněz nepotřísněný v nové renaisance dómě, 7-5zatím co dav se snaží špinavou slinou po mně, 7-6se zrakem zářícím a nahlas čtu svoje EVANGELIUM. [11]