nejeden

Stanislav Kostka Neumann

domníváš-li se, že miluje vřavu, hořící krov a hořící hlavu, násilí, zmatek a krev, že nenávidí z divoké žízně po mstivém tanci na snopech sklizně, když vyje karmaňolový zpěv, mýlíš se, brachu, miluje ptáky, červené víno a červené máky, polední mír a večerní van, píseň, již k pochodu zavýskne dav si, ticho, jež usíná na čisté návsi, radost a práci, nemnoho ran. o poslední jen přístav se bojí, o trochu místa v zeleném chvojí s vůní a zlatem slunečních skvrn; spálených stodol a chat je mu líto, rozrytých lánů, kde kvetlo dřív žito a teď čpí krví nasáklý drn. a lidí želí, nevinných lidí, žen, dětí, mužů, šťastných, když sklidí své černé obživy nejistou hrst... tu zří jen strašného netvora zmaru, chapadla, chapadla sterého tvaru – natáhne aspoň svědecký prst.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

810. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. VSTUP. (Josef Kalus)
  3. Vyhořelý (Otokar Fischer)
  4. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  5. Felibrové. (Sigismund Bouška)
  6. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  7. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  8. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  9. Zapadlým básníkům. (Antonín Klášterský)
  10. SIESTA V POLI. (František Taufer)