LXXXV   Svět je už jediné hnízdo vosí,

Stanislav Kostka Neumann

Svět je už jediné hnízdo vosí, my jsme v něm láje chudobná jen, a že jsme s těmi, kdož uhlí nosí a pole sečou hladoví, bosí, nejhorším dobří vydáni v plen, stero nám vidin usychá žízní, stero nám snů se rozpadá v prach, jedna se daří ze stera sklizní, za jednu radost stero je trýzní, obzory třísní požáru nach.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

702. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K MILÉ (František Šimeček)
  2. LXXVI. Smutné šero na krajinu padá, (Jaroslav Vrchlický)
  3. AŤ VELCÍ TOHO SVĚTA... (Josef Václav Sládek)
  4. Ptáci před stodolou. (Václav Svatopluk Štulc)
  5. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  6. Selské písničky. (Josef František Karas)
  7. platíme (Stanislav Kostka Neumann)
  8. 43. Spadlo na nás ubohé jen pole, (František Sušil)
  9. Pole chudých. (Augustin Eugen Mužík)
  10. V zemi kalichu. (Jan Neruda)