Kdyby to naše slunce –
Kdyby to naše drahé slunce žhavé
dnes ještě bylo starým Heliem,
tím bohem, k němuž lidé modlili se
stojíce zpříma, okouzleni dnem,
kdyby to bůh byl zářící a žhnoucí,
jenž hore kráčí s krásnou slávou svou –
tu bych ho prosil, uprosil ho jistě
modlitbou vroucí, čistou, pohanskou,
aby jen ještě jednu krůpěj světlasvětla,
jímž jinde tolik již se naplýtval,
do nitra vložil tobě, sladká ženo,
jíž osud za milence blázna dal,
básníka, blázna, paskvil živitele,
jenž za krásou se honí chiméří,
básníka, slunce milovníka v době,
jež básníkům ni slunci nevěří.
Nikoli však, bys více milovala
ten jeho nikde nekotvící vrak:
já myslím, že s tou trochou slunce v nitru
bys líp ho aspoň pochopila pak.
15