2.   Tak trochu exil, trochu stará vlast

Stanislav Kostka Neumann

Tak trochu exil, trochu stará vlast a kolem lhostejné života vlnobití. Dvé očí jako Dunaj zelených na cestu temnou dalekou mi svítí. Jdu podle břehu. Noc je. Hučí proud. Ku předu, do temna hlavu svou skláním, a nevím ani, zda-li je to noc, noc po soumraku nebo před svítáním.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

365. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OZÁŘENÉ OKNO. (Antonín Klášterský)
  2. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  3. VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude. (František Táborský)
  4. POTULNÝ PROROK. (Viktor Dyk)
  5. LETNÍ VZPOMÍNKY (Jan Neruda)
  6. PÍSEŇ TŘESOUCÍHO TIMBRU. (Jan Opolský)
  7. Vy české písničky. (Rudolf Pokorný)
  8. K JITRU. (Antonín Klášterský)
  9. Letní noc. (Adolf Heyduk)
  10. Večerní. (Bohuslav Tablic)