2.   Tak trochu exil, trochu stará vlast

Stanislav Kostka Neumann

2.

Tak trochu exil, trochu stará vlast
Tak trochu exil, trochu stará vlast
a kolem lhostejné života vlnobití. Dvé očí jako Dunaj zelených na cestu temnou dalekou mi svítí.
Jdu podle břehu. Noc je. Hučí proud. Ku předu, do temna hlavu svou skláním, a nevím ani, zda-li je to noc, noc po soumraku nebo před svítáním. 34