XVIII
Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
já, myšlének smečka dotěrná, a citů opilé holky,
svou pyšnou rukou pochodeň vrhl jsem na poslední mosty
(– jen ku předu jedeme vždy –). A tak jsme jeli.
Hoj, ta naše meta nová a zářívázářivá v dálce!
Sen, pohádka bělostná... Prosákla celou mou bytosť,
květ mého mozku a prameny vřelého mého srdce!
O luzích Volnosti věčné, kde vládnou orlové mezi orly..!orly...!
A vy, ubozí, ve špíně dnů uvázli jste,
a vaše perutě vypelichaly zvolna,
a dobře krmená, příliš tuku pobrala břicha! –
Co která mi strana? Co hesla mi vaše?
Ku předu jedeme! K své metě planoucí hledím!
Sen, pohádka bělostná prosákla celou mou bytosť.
[28]