XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,

Stanislav Kostka Neumann

XVIII
Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli, Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
 já, myšlének smečka dotěrná, a citů opilé holky, svou pyšnou rukou pochodeň vrhl jsem na poslední mosty (– jen ku předu jedeme vždy –). A tak jsme jeli. Hoj, ta naše meta nová a zářívázářivá v dálce! Sen, pohádka bělostná... Prosákla celou mou bytosť, květ mého mozku a prameny vřelého mého srdce! O luzích Volnosti věčné, kde vládnou orlové mezi orly..!orly...! A vy, ubozí, ve špíně dnů uvázli jste, a vaše perutě vypelichaly zvolna, a dobře krmená, příliš tuku pobrala břicha! – Co která mi strana? Co hesla mi vaše? Ku předu jedeme! K své metě planoucí hledím! Sen, pohádka bělostná prosákla celou mou bytosť. [28]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena