IV MORÁLKA DAVU

Stanislav Kostka Neumann

IV
MORÁLKA DAVU
Krokem pávice schátralou vláčí se raçou maitresa hlupců a kreténů a placených bohů; na falešných vnadách ve hedbávu davy se pasou, na diškantu znaivnělém, na skvostů barokném slohu. Ve zpovědnách mnich tou její chce spíjeti krásou; s pathosem lživým kantor tříská do katédry rohu... Jsou hnijící vody s hnusnou k vrhnutí chasou, ač panenský úběl leknínů na nich má svůdnosti vlohu. – Ne ohavo, mě nesvedou do tvého klínu, ať velkých pár bláznů ze století konce ti kývá –: v mém nitru chrám, tam sobě jsem bohem, má Pravda v něm zpívá. A zpívá nahá a zářící... Ty v hedbávu kryješ jen špínu a vyžilé, svadlé prsy bez živného mléka! Ne, nesvedou. Ne a ne. Ať slina troupů se vzteká! [11]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena