VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.

Stanislav Kostka Neumann

VIII
Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
 Nikdo nezatoužil do šera cudně sklopených víček, nikoho nezmámil atlasu ševel, znaivnělý tón i gesto, nikoho nesvedla čekavých ňader svítivá dekoletáž. Zas tedy se vrací k výbavě bílé slečinka comme il faut... Se žalostným mozkem, – temnou věží, kde tančí strašidla frasí – bez vášně, která by zapláti směla na parketách vyleštěných, bílá otrokyně v Orientu morálky simulované, –: tak jako tisíc, čeká až pro zlato koupena zlatu se prodá, prázdná, odumřelá hořícím pochodním věku, by nejvýš kretény dodala světu, parasit jiného mozku. – A doba tesklivá, v těžkostech šestinedělky, osvobození čeká. A polnice hladových zavíří snad před Jerichem kultury – zítra! A tady ty zbytečné samice, – balasty chorého dneška. [14]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena