XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...

Stanislav Kostka Neumann

XVII
Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon... Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
 A na Tvé zvonici provazy se třesou divoce dneska, snad v propastech puklý Tvůj zvon poslední vydechne ston; převozník na vodách Šílenství spokojen v ruce si tleská... Však snad i jednou vrácen tišinám v loktech Idolu potkáš svůj skon. Ale, bratře! Ty, který zříš jen hložinu před sebou v dáli a nevidíš zory Východu, jen slunce krvavý sklon, Ty’s aspoň vášní svou silný... Co kolem se válí na bahnech stagnantních dav přátel líný a podlý, jenž našel svá telata zlatá a v břichu důstojnost modly, a je tak směšný a banální s frásemi tribuna davu. Však, Ty’sTy s věčnou touhou: v životě také své říci slovo, Ty silný, než abys mlčel, a slabý říci to slovo, Ty s věčným zápasem –: jsou ještě duše, jež ctí Tvoji hlavu. (J. V. H.)
[27]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena