XV Ty stěny smutné a uposlouchané!

Stanislav Kostka Neumann

XV
Ty stěny smutné a uposlouchané! Ty stěny smutné a uposlouchané!
 A ty lavice smutné a uposlouchané..!uposlouchané...! Stesk věcí otřelých na všem tam visí. A prázdnota, prázdnota nade vším vane. A ty odbarvené řeči a výkřiky čísi! Jak teplá voda na duši to lenivě kane. A kolem ta zbahnělá, neplodná půda. Ubohý, nuda Tě přepadla z toho všeho, strašlivá nuda! O, řekni mi! Když pak vzal’s verše mé, smutné to kvítí z bahnisek žalářů a z močálu našeho žití, a znovu vzpomínal všeho... všeho, co srostlo juž s námi: Poctivých revolt sdupaných, sfádnělé žalářní dramy a pak snad i hesel a praporů, jichž tolik juž hnije a shnilo – ó, řekni jen, rychle, řekni mi, jak Ti pak bylo?! (Příteli, jenž četl mé verše v parlamentě.)
[25]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena