III SOCIETO...!

Stanislav Kostka Neumann

III
SOCIETO...!
Útroby tvoje jsem prolezl mlád, teď páchneš mi z dáli, prokletá, třikrát prokletá, na kultury trůně! V klíně Evropy vyžilé tvé tělo líné se válí s moru zárodky v těžkém šestinedělky lůně... Eh, zhnusená! Však ještě je Vůle, která má svaly! A ještě mozky jsou, které svěží dýchají vůně! A tvoje modly, jež sankcí tě klíží – byť stokrát víc plály – i tvoje modly sřítí se jednou v minula hladové tůně. Eh, zhnusená! Děti nemanželské ti splodím, upíry bez boha, vzteklé, na zpupnou šíji ti hodím, by bahno tvé krve ssáli neúprosní a silní, by bohové sami, tvých model zažehli chrámy, by s polnicí pomsty vnikli ve hrady, kde buržoa smilní, a erby Volnosti vetkli na krby a lišty a trámy. [10]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena