XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,

Stanislav Kostka Neumann

Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas, ta je juž vůní květů mých a chutí mých plodů. Potměšilých vteřin neúprosný ras jedu mi nalévá do číše při Žití hodu. Ký div, že horkou hlavu zřím v nervósní dlaně sklánu, květ sehnutý temnem noci, jíž obklopen jest, květ slákaný chvilkou slunce, a sžehlý v příštím ránu, květ na kraji příliš ušlapaných cest. Ale svým stonkem v dobré půdě zakořeněný jsem. A stokráte raněn stokrát hlavou pohodím pyšně, se starým člověkem zápasím a zápasím bezodyšně. Má zahrada mládím zrosena jest a nadšením teplou má zem; jsem apoštol Nového Žití, a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Graalu, jsem rytíř bez bázně i hany.

Patří do shluku

pivo, víno, mok, pít, sklenka, sklenice, pohár, sud, číše, vypít

600. báseň z celkových 715

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHROUST. (František Serafínský Procházka)
  2. Gloria mundi. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Nad vše! (Adolf Heyduk)
  4. POLIBKY. (Antonín Klášterský)
  5. LETNÍ NUDA. (Irma Geisslová)
  6. Opatovická legenda. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Harfenice. (Adolf Heyduk)
  8. XIV. Já pozvu si dnes lásku k hostině: (Adolf Heyduk)
  9. VI. Když ta číše zvoní, zvoní, (Josef Kubelka)
  10. PIJÁCKÉ (Jaroslav Vrchlický)