Vločky jdou

Stanislav Kostka Neumann

Zatáhla se nebesa těžkou šedí sněhovou, miliony vloček jdou, rozsypou se: hou, hou, hou, se zemí se nebesa spojí sítí ledovou, země ztratí špinavá unavenou barvu svou. Radost svoji rozloží bílé plochy veselé, neubrání se jí ni černé bory na horách, a jen řeka kalná, mdlá jako z tuhy vyvřelé, shltne vločku za vločkou, světélka, jež mizí v tmách. Spadne k zemi velký mír s šumem skoro neslyšným, „odpusťme si, co jsme si“ šeptly vrchy, pole, les; bílé ticho ulehne se životem bezdyšným v širý kraj a v širý klid vanoucí až do nebes. Krtek spí již v doupěti, v hroudě strnul drobný hmyz, zrno jasně vzklíčené čeká povlak sněhový, holé stromy svírají zastavené proudy míz, skála o svých nadějích ničeho již nepoví... Přes noc spadne bílý div do polí a do lesů, bílý mír a bílý jas, pokoj všemu stvoření. K zásypům svým půjde zvěř, v oku klid a bez hlesu, v hluboký a tichý žleb, kde se vzpomíná a sní. Sní a čeká... Člověk jen v děrách svých a v ulicích hladem, krví, mozkem štván šílenství svých nezmění; v bílý den i v bílou noc řičí jeho řev i smích, neustálý boj o život, neustálé říjení.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

353. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE! (Karel Vojtěch Prokop)
  2. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  3. V podzimních mlhách. (Rudolf Pokorný)
  4. ZIMNÍ SLUNCE. (Alois Škampa)
  5. Pára nad obzorem. (Alois Škampa)
  6. Sirotek. (Jan Ježek)
  7. Zima na přívoze. (Alois Škampa)
  8. XX. Aj hory, hory, což jste zasmušeny, (František Leubner)
  9. V zimním jasnu. (Alois Škampa)
  10. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh, (Jiřík Luděk Moravský)