Polemika

Stanislav Kostka Neumann

Ne, nepůjdu do Říma dotknout se antik svou neuctivou rukou; mám nad hlavou slunce, jež miluji, s ním lesy a vrchy mně ztvrzují, co krásou, silou, štěstím života, co bídou a mukou. Tam velebně Via Appia hlásá život, jenž zapadl v tůně; zde prostě a pravdivě zpívají o života šťávách, jež tryskají, ptáci a vody, hmyz a louky, linie, barvy, vůně. Tam na troskách slávy kraluje hlupák a hladová bída lidu; zde živoucí krásy a naděje, zvěř, květiny, mechy a ručeje pohanské pudy chválí písní majestátního klidu. Zde jasně cítím, jak malí jsou bozi ti staří, i ti noví, a člověk jak mocně se vztyčuje, když se zemí vroucně se miluje a její nápěv doprovází chvějícími se slovy.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1293. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZLOMENÁ KORUNA. (Josef Holý)
  2. U lesní studánky. (František Taufer)
  3. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  4. Vztažené ruce... (Růžena Jesenská)
  5. Z ELBASANU DO ŽIBRAKY (Stanislav Kostka Neumann)
  6. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)
  7. PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO. (František Taufer)
  8. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů (František Rybář)
  9. Zpěv na hoře (Stanislav Kostka Neumann)
  10. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)