Stesk na konci léta

Stanislav Kostka Neumann

Je blankyt hluboký a oblaka jsou nízko jak lodí pokojné a bílé plachtoví; vzduch zvolna zhasíná, je večer zcela blízko, na stráních poslední den zmírá srpnový. Klid hledá babočka a rozbitá má křídla – i cesta za květy a sluncem poraní –; předtucha žlutí jest už v zeleni, jež stydla, se šerem vystoupí mlh smutné dýmání. Pojď, svatý večere, a obejmi mne rychle, přitiskni k zeleni těch zchladlých polštářů, je naše údolí zas opojné a ztichlé, neb rázem uprchl dav tučných kramářů. Pojď, svatý večere, a obejmi mne chladem, mé srdce chvěje se a těká zmučeno a divně zmateno – zda sytostí či hladem? – chce sladkou moudrostí být upokojeno. Já, zdá se, člověku jsem příliš důvěřoval. Teď vzpíná za Městem své ruce bláhové: jsem příliš chudý pes, bych život ozlacoval, jsem příliš lidský rek pro snění nachové... Jen země nádhera, jež zákon svůj má v sobě a žádnou illusí se nedá poplésti, mně ňadra nabízí v jich proměnlivé zdobě: s ní možno smuten být, nemožno nekvésti.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1194. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  2. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  4. Je smutná krajina... (Růžena Jesenská)
  5. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  6. TVÝM ZRAKEM OPOJEN... (Arnošt Procházka)
  7. V JESENI. (Xaver Dvořák)
  8. PŘED VÝCHODEM SLUNCE. (Karel Boromejský Hájek)
  9. Jitro. (Eliška Krásnohorská)
  10. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)