***   Ze psího vína rudé do krvava

Stanislav Kostka Neumann

Ze psího vína rudé do krvava a choulící se listy spadaly, na dvoře poprášeném žloutla tráva –: tak zřel jsem mizet léto z povzdálí. Je to cit divný, bolest téměř žhavá, když život zmizel, touhy zůstaly... Však ty, jež jeseň neutiší lkavá, do zimy zbudou, aby zmíraly – Pak vzrušen jsi jen, zříš-li známé tváře a při návštěvě jednou za týden vyhlédneš z oken soudní kanceláře. A konečně, jak divák unavený, tak bez účasti necháš každý den a divíš se, když opouštíš ty stěny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1079. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DO DNŮ NEPOHODY (Otokar Fischer)
  2. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. UBÝVAJÍCÍ MĚSÍC (Božena Benešová)
  4. NOC PROSINCOVÁ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. TULÁCI. (Karel Červinka)
  6. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  7. Zrání. (Adolf Heyduk)
  8. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  9. SKUTEČNOSŤ. (Karel Červinka)
  10. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)