Fadessa dnů.

Stanislav Kostka Neumann

Lektura zvolna padá mi do klínu, a zrak svá víčka mdlá a chorá stáhne, horkými prsty do duše mi sáhne dusivý fantom srpnového spleenu. Nedělní klid, tak těžký, vzduchem táhne, že sotva dýchám, v lebce průvod stínů, a teplou vodou vlažím uschlou slinu ve žhavém hrdle, které práhne, práhne... Pak lože rozhodím, v podušku skryji svou tvář –, však místo agonie spánku jen v křeči bezklidné se tělo svíjí. – Tak mine zítra den, jak dnes a včera, bez třpytných krůpějí, bez svěžích vánků jak plocha pouště palčivá a šerá.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

643. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  2. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  3. U Děravé Skály (Stanislav Kostka Neumann)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý! (Karel Hlaváček)
  6. NÁLADA. (Otokar Březina)
  7. ŠÍLENÁ HUDBA. (František Taufer)
  8. SLZA (Arnošt Procházka)
  9. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  10. Rozkoše pěna vyráží na rty. (František Sís)