MUDŘEC

Stanislav Kostka Neumann

Zkoumal světlo, vzduch a vláhu, dokopal se na kořání, poznal, čeho třeba všude k zrodu, růstu, uzrávání. Za dialektikou dějin kráčel po stopách všech věků, z perspektivy avionu viděl vývoj od pravěku. Poznal bludy lidských mozků prokousávajících se tu, poznal nouzi lidských srdcí, když jsou v nejkrásnějším květu. Laskavými zraky hladil slzavý ten údol zdejší, miloval a nenáviděl pro úkoly nejkrásnější. Mudřec byl. A přece blázen. Mluvil, konal jen, več věřil. To, co žil, a to, co bylo, tím, co mělo by být, měřil. Narodil se příliš brzy v chladné zemi, temné psotě. Za smutného živoření umřel touhou po životě.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

113. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET O TVŮRČÍ SÍLE. (Antonín Sova)
  2. Ve hvězdné výši. (Josef Václav Sládek)
  3. pochválíme... (Stanislav Kostka Neumann)
  4. III. (Pokračování.) (Vladimír Frída)
  5. STUPNICE MOUDROSTI ŽIVOTNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V LOKTECH ZEMĚ (Jan Opolský)
  7. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  8. Loučení – shledání. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  9. SRDCE. (Josef Václav Sládek)
  10. PRIMULA MINIMA. (Antonín Klášterský)