MUDŘEC

MUDŘEC
Zkoumal světlo, vzduch a vláhu, dokopal se na kořání, poznal, čeho třeba všude k zrodu, růstu, uzrávání. Za dialektikou dějin kráčel po stopách všech věků, z perspektivy avionu viděl vývoj od pravěku. Poznal bludy lidských mozků prokousávajících se tu, poznal nouzi lidských srdcí, když jsou v nejkrásnějším květu. Laskavými zraky hladil slzavý ten údol zdejší, miloval a nenáviděl pro úkoly nejkrásnější. Mudřec byl. A přece blázen. Mluvil, konal jen, več věřil. To, co žil, a to, co bylo, tím, co mělo by být, měřil. 29 Narodil se příliš brzy v chladné zemi, temné psotě. Za smutného živoření umřel touhou po životě. 30