MODLITBA

MODLITBA
Osude, slituj se nad básníkem a jeho milou. Vždyť oba věří v tvou revoluci krutou a přespanilou. Jenže jsou oba křehcí lidé a krásy světa chtiví, nemají zkrátka nadání pro asketické divy. A také jim žaludek selže často, když o politiku běží; štěpy jim kvetou v zahradě, když na horách sněží. Ti lidé tedy prosí tě o velké slitování, abys jim dovolil potoulat se po široširé své dlani. Abys je poslal expresem na východ nebo západ, kde maloměšťáctví svlékli by a dostali krásný nápad. Abys je poslal do přístavu námořnického vření a na břehy, kde zelené vlny bělavé zuby cení. Abys je na koráb posadil mezi nebem a vodou, kde zaplesati mohli by pospolu nad pohodou. Abys jim zbrunátněti dal na slunci horkých krajů a poodhalil jim závoje s tropických zemí a tajů... 71 Slituj se, – pomni, osude, že spatří-li ty krásy, vřelejších končin nevšednost, barvy, tvary, hlasy, uvidí také na jejich bujném a spanilém těle strašlivé stopy pařátů bílého nepřítele, hluboké rány, jež chamtivost a vzpupnost zasazují nejsladším koutům země... Tu uzříš, kterak plují z dalekých cest ti lidé, jež pudila touha a láska, a kteří žíznili po světě, že byli jen chudá cháska, o, kterak plují k domovu s velikým pokladem v duši a k svodům starého světa ještě více jsou hluší. A ti, jež do světa hnalo kouzelné, milostné snění, v tvé revoluci, osude, umřou snad na dláždění. 72