A POMYSLIT...

Stanislav Kostka Neumann

A POMYSLIT...
Smrti se nebojíš, vždyť život jindy i bolí tak, že tuhle dovolenou uvítal bys s úsměvným klidem. Leč na světě je tolik strašné krásy, jíž se ti chce, a tolik štěstí, které rozkvétá jen ve vzácné chvíli, že taká vteřina, když propaseš ji a pro vždycky, je oloupením bytosti tvé celé, života tvého. Života, který pro chudé a dobré je krátký tak, neb na každou jim krůpěj štěstí, krásy čekati dlouho. A pomyslit, co dnů a hodin ztrácíš, jež z hlouposti snad sám si maříš, žebrák příliš plachý na prahu světa! 15