NÁMĚSÍČNÍK

Stanislav Kostka Neumann

NÁMĚSÍČNÍK
– Nekliden věčně a nespokojen, se všemi věcmi nitkou jen spojen, od pevného vždy znova se trháš, za tím, co plyne, se v neznámo vrháš, udiven, dojat i nenávisti pln, hostem jsi u každé stanice – kde cíl tvých nepokojných vln? – Spadl jsem, pane, s měsíce. – Teď přitažlivost však země tě drží, unášen života našeho strží nemůžeš uniknout zákonu jeho, osudu člověka pozemského, zatoužíš po klidu, přístavu, ztišení, spokojen s příštím všedním dnem; neslyšíš v srdci písně smíření? – Jsem fascinován, pane, snem! Přišel jsem, pane, z jiného světa, kde ctnost a krása svobodně zkvétá k vyššímu životu, v čistším slohu bez pověr, předsudků, tyranů, bohů, mozek a srdce společně jdou, zarmoutí možná, leč neničí – nezapomenu na zemi blaženou! – Leč neuživíš se tesknicí. 22 – A přece živ jsem tu snem a touhou, nesmířen znova vždy na cestu dlouhou vydám se za nimi, tápu a žízním, jedinou žádostí vzplanu a vyzním, po hřebenech a po římsách vysoko kráčím a výše zřím, po zlatém souzvuku do strun jsem sáh’... – Leč pro svůj život utrácíš rým. – Přece však jest a přece mi zpívá, když bledá tvář na mě z dálky se dívá a somnabulní vidina sladká k vyššímu světu otvírá vrátka, na dosah ruky je, málo chybí jen bych propast překročil, u cíle byl... – A vezmou-li ti poslední sen? – Zřítím se na dlažbu, zbaven sil! 23

Básně v knize Písně o jediné věci: