POJEDNOU...

Stanislav Kostka Neumann

POJEDNOU...
Snad šel jsi parkem. Ptáci zpívali, a bylo tiché, pokojné ráno. Klidně tvé myšlenky na svět se dívaly, a všecko zdálo se spořádáno. Snad šel jsi parkem. A snad pojednou jinak se věci pousmály. Jako když na větev před oknem usednou nějací vzácní ptáci z dáli. Anebo stalo se něco jiného, když parkem šel jsi, ulicí, domem, něco jen pro tebe viditelného, leč bouřícího bleskem a hromem. A šel jsi parkem. Jak jindy napohled, jen hlava, hlava se podivně točí. Po duze vysoko v jiný kráčíš svět, cos opilého ti svítí z očí. A zase parkem jdeš, domem, ulicí: jak sen to bylo, leč pravdivější. Znamenán ranou proměňující cizincem vracíš se na svět zdejší. 9 Jak živá touha smutně vrávoráš, cizincem hledícím do daleka. Lhostejno, které jméno proto máš. Na příklad: Amazonská řeka. 10
Básně v knize Písně o jediné věci:
  1. POJEDNOU...
  2. BALADA
  3. WAGONS-LITS
  4. A POMYSLIT...
  5. MOTÝL MI SEDL NA RUKU...
  6. DIVÁK Z BIA
  7. BŘEZEN
  8. NÁMĚSÍČNÍK
  9. MARDI GRAS
  10. FRED
  11. MÁ TOUHO BLÁZNIVÁ...
  12. PÍSEŇ
  13. MUDŘEC
  14. ZTRACENÉ JARO
  15. ROK CHUDÉHO NA SLUNCI
  16. S BŘEMENEM STESKU
  17. A NAPOSLED
  18. TRÉ MOŽNOSTÍ
  19. ROZMLUVA
  20. ČERVNOVÁ NOC
  21. KDYBY MI BYLO 30 LET
  22. OBLAKA BÍLÁ...
  23. JINÝ ROZHOVOR
  24. ŠEROSVIT
  25. PÍSEŇ
  26. NEOTÁLEJ!
  27. MEDITACE
  28. PÍSEŇ
  29. TOUHY CHUĎASŮ
  30. MODLITBA
  31. PÍSEŇ