na jarní zemi

Stanislav Kostka Neumann

když vzduch tě hladí něžnou rukou, a jarní země zavoní, tu náhle radostí i mukou tvá zasnoubená mysl zní, a klid když s tichem šepotá si, a ze všech hájů, luk i skal se zdá, že prýští zdroje krásy, bys život vzal a miloval, tu rád bys vzal a v míru s všemi bys krásu světa hýčkal rád, ten dar, jenž nás tu závějemi rozkoší může zasypat. a přece s popáleným nitrem chodíváš vesnou spanilou a políbíš se s vonným jitrem jak s ženou na smrt vedenou. i když tu lidé nejsou právě, cítíš tu číhat hrabivost. podobna zločinu i slávě, po sobě nechá holou kost.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

384. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. *** V tvou duši zírám jak vln do zrcadla, (František Kvapil)
  4. V hlubokém hoři. (Alois Škampa)
  5. POHODA (Richard Weiner)
  6. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  7. VE STARÉM HNÍZDĚ. (Alois Škampa)
  8. Nocturno zimní. (Augustin Eugen Mužík)
  9. K tvé duši. (Růžena Jesenská)
  10. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)