sovy

Stanislav Kostka Neumann

v konci polabského města, kde už klidně leží sníh, na pomezí luk a hájů ještě jednou zamrzlých, pod mraznou a temnou nocí v zasněžené krajině zahoukaly hladné sovy zdlouhavě a nevinně. oknem na noc otevřeným poslouchám to poselství. jaká rozkoš tyto hlasy, v nichž se čistý život chví. čelo, horké nenávistí ke lžím lidské směsice, hladí čerstvé zvuky pravdy, v spánek zanikajíce.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

579. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MORAVA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  2. Sonet z podzimního večera. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ZEMĚ. (František Kvapil)
  4. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pod sněhem. (Josef Kuchař)
  6. V SRDCI MI ZPÍVÁ STESK... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. POSTNÍ PÍSEŇ. (Jan Opolský)
  8. SKŘIVAN. (Karel Červinka)
  9. PANTOUM. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Leden (Stanislav Kostka Neumann)