černé pole

Stanislav Kostka Neumann

odkvetlo stéblo tonoucího, mrazivý vítr láme je. po poli mrtvých snů a klamů marně se plouží naděje. obrací ve tmě mrtvá těla, marně se dívá do tváří. ztrnulá ústa nedýchají, vyhaslé oči nezáří. jen ticho, hrozné ticho širé zavolá, zalká, zapláče. a z bezhvězdného nebe kane studená rosa na spáče. vše mrtvo. jednoho jen třeba: ty mrtvé pohřbít. nemohu. to černé pole přeorati. jednoho třeba. nemohu.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

584. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHO. (Rudolf Mayer)
  2. V NOC TICHOU BEZE SLOV... (František Taufer)
  3. Pouť nocí. (Augustin Eugen Mužík)
  4. NAD HROBEM ALFREDA DE MUSSET. (Antonín Klášterský)
  5. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  6. MRTVOLY NIKDO NEVZBUDÍ! (Arnošt Ráž)
  7. None (Karel Babánek)
  8. PANTOUM. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ROMANCE. (František Taufer)
  10. PO VZKŘÍŠENÍ HROBU ZTRNULOST (Antonín Sova)