ROMANCE.

František Taufer

Má paní stojí na nádvoří ticha, nad ruinami zlomena. Z údolí vůně vzpomínkou k ní dýchá a volá mrtvá doména: Třesk zbraní, sladce zašeptaná slova, let sokolův a ořů cval, zpěv labutě, jež na jezeře plová, vzdech listí, které vítr svál. A starý život, pohádka a snění se vrací v trosky kamenné, jak přelud v jitřním rozednění vstříc hledí pravdě plamenné. Má paní stojí pod vysokou věží ve bílý kámen zakleta. A z němých úst, jež v černé hrobce leží k ní píseň lásky zalétá. Zas mluví vše, co přemoženo kleslo, je živo, přes co přešel věk. A ten, kdo ztratil časovosti heslo, v hovoru smrti našel lék.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1336. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. černé pole (Stanislav Kostka Neumann)
  2. TICHO. (Rudolf Mayer)
  3. None (Karel Babánek)
  4. SVATÉ POLE (Jan Opolský)
  5. Květ pokoje. (Augustin Eugen Mužík)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  8. PODZIM. (Karel Babánek)
  9. V NEMOCNICI. (Louis Křikava)
  10. listopad (Stanislav Kostka Neumann)