SVATÉ POLE

Jan Opolský

Je na hřbitově kromě ticha, jež z prsou němých věcí dýchá, i věčné slávy tanutí; svá pouta ruší volnost sama jak před povzletem do neznáma šleh zkamenělých perutí. Plá vzácná věta v černu zlatem, že smrt se pouze v tichu svatém ve stálý život promění, tlak pohne křížem, jenž je rzivý, a v korunách a kmenu jívy je zatajené úpění. Ruch barev ztišen ve svém blízku, přes temný mramor obelisku se pentle rudě mihotá, jak cesta k smrti by to byla, již – unikajíc – potřísnila krev zmařeného života. Nic nevyzradí kámen sivý, svůj plamen lampa neuživí, když ztrávil sílu oleje, a ticho jako vodstva věku zde splaví navždy po člověku i rozptýlené šlépěje.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1023. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  2. ROMANCE. (František Taufer)
  3. černé pole (Stanislav Kostka Neumann)
  4. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  5. NÁPIS NAD VCHODEM KLÁŠTERNÍM. (Karel Babánek)
  6. VZPOMÍNKY. (Otakar Auředníček)
  7. TICHO. (Rudolf Mayer)
  8. ŽILI. (Karel Babánek)
  9. Smutný čas. (Adolf Heyduk)
  10. Zahrada vzdechů. (Alfons Breska)