Mateřská řeč.

Jan Evangelista Nečas

Já ve snách šel jsem s dávno mrtvou matkou(J5f) a poslouchal řeč její milou sladkou(J5f) tu s kterou kladla do tichého snění(J5f) a líbala mne v ranním probuzení(J5f) tu kterou učila mne Boha znáti(J5f) a v protivenstvích vytrvale státi(J5f) a v domově i ve cizinské dáli(J5f) vždy věrným býti otčině a králi(J5f) Ta řeč jest pro mne amuletem stkvostem(J5f) a z duše k duši klenoucím se mostem(J5f) jest pro mne rosou lesknoucí se v kvítí(J5f) a paprskem jenž na cestu mi svítí(J5f) a jasem který zimní nocí tmavou(J5f) jak luna pluje nad mou snící hlavou(J5f)

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

649. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Leží hřbitov v širém poli, (Jan Evangelista Nečas)
  2. DÁRKYNĚ DOBRÁ! (Vladimír Houdek)
  3. Libušino lože. (Augustin Eugen Mužík)
  4. V TROSKÁCH ŽIVOTA (Josef Kuchař)
  5. Do křídel, duše má! Vlašťovkou (Jan Evangelista Nečas)
  6. NÁVŠTĚVA. (Adolf Červinka)
  7. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  8. IV. V očích mně cos světélkuje, (Jan Neruda)
  9. BÁJ Z PRAVĚKU. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. STÍN. (Antonín Klášterský)