A co tam květů vábných rozvije se(J5f)
hned na kraji a ve hlubokém lese(J5f)
Když ještě sněhy v horských prorvách leží(J5f)
již kvetou sněženky ta kvítka svěží(J5f)
jež do houštin svých vábí horské synky(J5f)
tam kvetou vonné milé konvalinky(J5f)
a petrklíče žluté při potoku(J5f)
a pomněnky jež tak se líbí oku(J5f)
a mluví k duši o tajemstvích skrytých(J5f)
Co květů blankytných a zvonkovitých(J5f)
Jak jiskří očka dětí velkých malých(J5f)
tam na jahodách na malinách zralých(J5f)
jež když už časy lahůdek těch minou(J5f)
si za vděk berou šťavnou ostružinou(J5f)
a borůvkami jichž tam tolik bují(J5f)
a jež rty zuby černě zabarvují(J5f)
A všech těch rostlin nesil člověk žádný(J5f)
Sám je tam seje Velduch světovládný(J5f)
jenž ku životu probouzí je z jara(J5f)
a teplem světlem o vzrůst jich se stará(J5f)
Aj hleďme Z květů duše vyvzletují(J5f)
jak putující květy vzduchem plují(J5f)
Co krásy na nich ve slunečném svitu(J5f)
Tam babočka má křídla z aksamitu(J5f)
a perleťovec stříbrostkvoucí pásky(J5f)
Dost pěkný pohled bývá na žlutásky(J5f)
Však nejsličnějším ze všech vyzdobení(J5f)
jest obdařeno páví oko denní(J5f)
jak královna se zřídka viděť dává(J5f)
kde zelných bělásků roj polétává(J5f)
Jak u lidí tak zřejmo jest i z toho(J5f)
že vzácných málo jen a všedních mnoho(J5f)