V daleké minulosti.

Jan Evangelista Nečas

Ký div, že lidé hory, lesy ctili a bohy svoje na nich postavili! – Tam blíže mraků, hřímajících hromů a v stínu věkem úctyhodných stromů krev kouřila se od obětních stohů, jsouc prolévána k usmíření bohů! Byl člověk dávný poháněn tím pudem. Ač víra jeho děsným byla bludem, přec i z těch časů zatemnělých, mhlivých nám pravda pramení se v slovech živých, hlas dějin zvučný ucho naše slyší: Již divoch tušil, že jest někdo vyšší tam na výsostech, kudy slunce chodí a měsíc – pastýř stádo hvězd svých vodí. – A že jak děti viděti jej chtěli, z hmot zemských sochy sobě vytvářeli. Tak bohů, bůžku v zemích bylo do sta. Lid vůkolní dal nejvíc na Radhosta, až Kristova k nám došla víra nová. Teď již jen jméno po Radhostu chová ta hora, kterou báje otočily. I tajuplné Rusalky tam žily, zvlášť v tichých roztokách a na úbočí, kde křišťálový potůček se točí; tam v letních nocích, za měsíčních jasů si rozpouštěly prameny svých vlasů a taneční své reje prováděly; tam úchvatně i touhyplně pěly, a proto jenom viděti se daly, by oběť svoji na smrt ulehtaly; tam mnohý od nich zváben k srázným stěnám, kde mrtev padal v náruč svůdným ženám; měl lože na kapradí, z četných stonků mu spletly věnec z namodralých zvonků, jež rozvila tam sama mladá Vesna – by spal a nikdy neprocitnul ze sna.

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

299. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LEGENDA O SV. PROKOPU (Jaroslav Vrchlický)
  2. Probuzení Pana. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pomsta gnomů. (Jaroslav Vrchlický)
  4. III. CESTOU ZE SINAIE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ÓDA HELLÉNSKÝM MYTHŮM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. X. Símě bohů. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXI. CLAUDIA PROCULA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ANTICKÁ IDYLKA JARNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Letní den. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VĚNOVÁNÍ BRONZOVÉ ŽABKY. (Jaroslav Vrchlický)